Jak Anežka k MUZIKÁLU přišla...

Sedím tady v Národním divadle Moravskoslezském (NDM) a ani nevím, jestli můj sen má nějaké pokračování, ale budu věřit, že ano a že to bude brzy.

V lednu to budou přesně 2 roky, co jsem poprvé zavítala do ostravského divadla Jiřího Myrona.
(Poznámka pro mě: Anežko, jak si můžeš neustále myslet, že se nikam neposouváš? Přečti si to po sobě!)
Cítím se tu vítaná. Skoro se všemi se znám, panuje tu vždy dobrá nálada a musím se přiznat...občas se mi nechce odjet.
Nejenom, že se tu můžu vyžívat na jevišti, jak potřebuji, ale divadlo mi nabízí skvělé možnosti růstu. Víte, že to bylo právě NDM, díky kterému jsem si zastepovala v Dobrém ránu?
To bylo mimochodem skvělé nakopnutí po první covidové vlně.

Ale jak to všechno začalo?
Po návratu z pracovních příležitostí v zahraničí jsem opět naskočila zpět na JAMU, učit step. Jedna studentka se mi věřila, že by potřebovala svou techniku posunout ještě na vyšší úroveň, protože se chystá na konkurz Děj se co děj do ostravského divadla. To mě zaujalo. Nejdřív choreograficky, potom jako účinkující.

Prostě jsem to chtěla zkusit. Domluvily jsme se tedy na barteru. Já ji pomohla se stepem a ona mě na oplátku se zpěvem. 
Konkurz na Děj se co děj se ale nakonec nekonal, prý ho obsadili interně... 

Potom jsem si ještě střihla konkurz do Horečky sobotní noci MdB - ti se ani neozvali s odmítnutím.
Nedokázala jsem to tak rychle vzdát, proto jsem napsala pár lidem z městského a nechala si poradit, co mám udělat, abych se alespoň jedním konkurzem prokousala do konce. Jejich rady "nevzdávej to" a vysvětlení "možná hledali jiný typ" mi docela pomohly. 

O pár týdnů později jsem z ničeho nic dostala zprávu, zda bych si nechtěla v muzikálu Děj se co děj zahrát a za pár dní už volalo samotné divadlo. Povedlo se! Mé motlidby byly vyslyšeny!
Dále následoval casting do West Side Story a nabídky dalších rolí. Účinkování v muzikálech splynulo s mým životem velmi rychle a přirozeně, jako bych si na něj vždy nechávala místo. O místě v srdci snad ani nemusím mluvit...

Naši mě poprvé vzali na Muzikály z Broadwaye, následně Chicago a Cabaret. Velký WOW efekt přišel s West Side Story. To byla láska na první pohled. A docela se mě to drželo. Pamatuju si když NdB nastudoval WSS jako balet. Tehdy jsem na to vzala babičku. Při skladbě Amerika jsem se rozbrečela s myšlenkou, že už jsem stará a že si v muzikálu nikdy nezahraju, a už vůbec se nedostanu do company Portoričanek - vždyť jsem blondýna s modrýma očima! A to byl rok 2018. O dva roky později jsem stála v tmavé paruce na prknech národního divadla v roli Portoričanky Margarity, zpívala a tančila píseň Amerika na druhé premiéře 8.2. 2020.

Jak se to stalo?

Nikdy jsem to nevzdala. Na všechny příležitosti byť jen minimálně spojené s divadlem, jsem říkala ANO. Učení na JAMU mi přineslo hodně. Potkala jsem se s úžasnými lidmi z oboru, kteří jsou teď mí kolegové. Nebýt Kláry Jelínkové a Kateřiny Fialové, divadlo by o mně nevědělo (Děkuji!). Nemakat na sobě, divadlo by se se mnou po první inscenaci rozloučilo.
Informovala jsem se, brala jsem konkurzy jako hru, hledala taktiky a čekala na pravou chvíli. Někdy stačí jen překonat strach z odmítnutí. 

Já už do svého vysněného vlaku nastoupila a těším se tam, kam mě zaveze.
Máš podobné sny? Držím Ti palce.

Dále spolupracuji i s Ateliérem NDM, které připravuje programy pro diváky jako například "Zažít muzikál". Pro inscenaci Děj se co děj byl připraven balíček, kde si VIP diváci i mimo jiného mohli zkusit lekci stepu. 
V současné době "hraji" (bo covid - ostravština; čti protože covid) v inscenacích Děj se co děj, West Side Story a Květiny pro paní Harrisovou. Nyní zkoušíme nový muzikál Harpagon je lakomec, ve kterém si zatančím a zahraji jednu z dívek Dona Juana - ano, čeká mě mluvená role!